Duben 2009

Milk

11. dubna 2009 v 19:44 | Terris |  •Filmy (moje nejoblíbenější)


Oceňovaný snímek Milk popisuje posledních osm let v životě tohoto výjimečného muže. Období, které se stalo stěžejním nejenom pro něj, jeho sny a ideály, ale také pro celou Ameriku.

Po čtyřicítce život v New Yorku Harveyho Milka (Sean Penn) neuspokojoval. Při hledání většího smyslu života se proto spolu se svým milencem Scottem Smithem (James Franco) přestěhoval do San Francisca. Ve čtvrti, kde bydlela převážně pracující třída, si otevřeli malý obchůdek Castro Camera, který se časem stal centrem gay komunity. V tomto prostředí se Milk díky svým vlastnostem stal neoficiálním vůdcem a to jej předurčilo jít ještě dál. Hledal stejná práva a možnosti pro všechny, i když žil v časech, pro které byly předsudky vůči gayům stále vřele přijímány veřejností.
Díky podpoře dobrovolníků a svého přítele se Harvey pustil do politiky, protože v ní by měl největší šanci na dosažení svých cílů. Stal v té době se také mentorem mladého pouličního aktivisty Clevea Jonese (Emile Hirsch).
Díky osobnímu kouzlu, daru řeči a humoru zazníval Milkův hlas pořád hlasitěji. Stával se pořád známějším, ale zaplatil za své politické ambice ztrátou partnera. Tvrdohlavost, s jakou se snažil stát se součástí městské rady, způsobila rozpad vztahu se Scottem.
V úřadu se Milk později potkal svého nového přítele Jacka Liru (Diego Luna).
Po nejnovější kampani byl Milk zvolen supervizorem (radní) pro nově vytvořený pátý distrikt. Loboval na městské radě za ochranu lidí před propuštěním pro jejich citovou orientaci. Také se angažoval proti navrhovanému státnímu referendu o vyhození homosexuálních učitelů z veřejných škol. Zjistil, že jeho boj proti Návrhu č. 6 byl klíčovým pro hnutí za práva gayů. Ve stejné době se politické agendy Harveyho Milka a nového radního jiného distriktu Dana Whitea (Josh Brolin) diametrálně rozcházely a jejich osudy se tragicky sbíhaly. Události pak vyvrcholili Whiteovým útokem na Milka, po kterém legendární politik zemřel.


Žena a povolání - Karel Čapek

3. dubna 2009 v 13:22 | Eviiik |  •Citáty, možná i moudra a snad i trocha poezie...


Přes tu chvíli se dočtete v novinách o nějaké té "první": o první advokátce, starostce, zvěrolékařce, geometřici nebo já nevím jaké první odbornici kterého divného mužského řemesla. To tedy dokazuje, že buď nejsou mužská řemesla tak tuze těžká, nebo že ženská dovede totéž co mužský, dá-li se jednou do toho; což obé není ostatně tak důležitým objevem. I já si myslím o sobě, že kdybych se byl do toho včas pustil, uměl bych být advokátem jako třeba dr. Bouček nebo zámečníkem jako třeba mistr Šafus; ale zajímavé právě je, že to nedělám, že vyrábím něco jiného než oni, a že je tolik různých možností a činností pro nás lidi. Ale ženám nepřipadá zajímavé dělat něco jiného než muži; zdá se jim romantičtější dělat totéž co muži. Pokud to činí z důvodů výdělečných, mlčím; neboť každý chce být živ. Ale protestuji, činí-li tak z důvodů ideových, a myslete si o mně třeba, že jsem zpátečník.
Muž je - z vrozené hlouposti - specialista; zakousne se do svého métier nebo do své vášně a pak nevidí napravo ani nalevo; jeho osudem je stát se odborníkem, ať už v bakteriologii, nebo ve výrobě koženého zboží, nebo konečně v literární historii. Jeho duše má puzení se do něčeho zažrat a to ostatní pustit; zajímá se jen o svůj výsek světa a krom toho snad ještě o politiku, a právě proto tu a tam vykoná na svém poli něco náramného: zrovna pro tu omezenou, jednostrannou, chlapskou a náruživou zažranost. Nuže, kdyby byli na světě jenom muži, bylo by to prostě k utečení, z nesčetných jiných příčin, ale také proto, že by na světě byli samí odborníci, kteří by si koneckonců neměli co říci: každý by myslel na to své a už by se ani nesrozuměl s člověkem jiného odbornictví; neboť specializace je nedružná, nekulturní, jaksi zrovna nespolečenská, je to taková jistá izolace nebo výlučnost nebo druhová odlišnost. Dejme tomu králík se zajímá o zelený chřást, ale nezajímá se o žirafu nebo orla, protože s nimi nemá nic společného. Pravý zámečník se zajímá o zámky, ale ne o archeologa nebo o lyrika, protože s ním také nemá nic společného. To tedy jsou mužská řemesla.
Žena je - nevím z které vrozené nectnosti - duch univerzální, všestranný, nezažraný a plný podivuhodných zájmů. Je-li to dáma, jaksi by vás na ní mrzelo, kdyby řekla, že ji vůbec nezajímá hudba nebo literatura nebo že neví, co je to box; má ji zajímat vše, má něco vědět o všem, má umět vyjít vstříc každému našemu zájmu, a běda, mluví-li mocí mermo s vámi, lyrikem, o uvolnění obchodu, nebo s vámi, aviatikem, o středověké diplomatice.
Od ženy čekáte něco povšechného a sdružujícího, co vás zapne do obecných souvislostí společenského života. Na ní je, aby jaksi korigovala jednostrannost vašeho povolání, aby přenesla sebe i vás přes úzké meze vašich profesionálních zájmů, aby - aby - jedním slovem, aby udržovala společenskou kulturu nebo ještě spíše společenství kultury mezi vámi, omezenými a zatvrzelými specialisty. Řekl jsem, že se pravý zámečník zajímá o zámky, ale ne o archeologa nebo o lyrika; nuže, je velmi správné, že se jeho žena zajímá méně o zámky, ale více o archeologa nebo o lyrika, který náhodou bydlí v téže ulici, a poví třeba svému zámečníkovi mezi polévkou a masem, že u archeologů budou chovat a lyrik že má dluhů jako kvítí; i to překonává úzké zámečnictví mužovo a staví mosty mezi jeho dílnou a světem. Vidíte, že žena má něco společného se vším, co se děje kolem ní; jste svědky, jak instinktivně chápe své kulturní a společenské poslání; uvědomte si, jak univerzálně se zajímá každého rána o víceméně široký okruh lidského života kolem dokola. Koneckonců, je to čestné a důležité poslání, na něž muž není příliš vážný, nýbrž příliš omezený.

Je to jistá dělba práce: muž se shání po živobytí, je specialistou, vynálezcem, obchodníkem nebo vůbec něčím praktickým; pak přijde domů a žena mu poví, co je nového v kultuře, co musí číst nebo vidět, a dobrý Sam nebo Bill čte, kouká a dovídá se o věcech, o které by se jinak čerta staral. Ale bude-li žena sama specialistou, vynálezcem nebo něčím praktickým, kdo bude pak ji vřaďovat do univerzální zajímavosti světa, a kdo nás?

Ano, kdo nás; neboť nezapomínejme, že vůbec v takzvané ženské otázce jde o mužské zájmy.